Protestantská církev svaté Korony požádala o registraci

Poslání církve/náboženské společnosti a základní články její víry:

I.

Protestantská církev Svaté korony (dále jen církev) je církev svobodných lidí, kteří chtějí sami

rozhodovat o svém zdraví a o jakémkoliv zásahu do svého těla, stejně tak jako o zdraví svých dětí.

II.

Církev je pojmenována po Svaté Koroně, patronce epidemií. Název dále odkazuje na organismy

vyskytující se spontánně v přírodě, k nimž většinové soudobé „covidiánské“ náboženství vzhlíží s

přehnanou úctou a jež zneužívá pro své fetišistické rituály (satanistické praktiky zahrnující mezi jiným

zahalování tváře zdravým lidem, nucení malých dětí k očkování proti zbožštěnému viru apod.). Proti

tomuto církev protestuje, proto má v názvu protestantská církev a souběžně se též ztotožňuje s

historickým protestantismem z doby Reformace z 15. stol a pozdějšími náboženskými

probuzeneckými hnutími v USA (metodisté, baptisté, letniční hnutí atp. viz odst. III..)

Protestantská církev Svaté korony rovněž odmítá a staví se proti veškerým náboženským proudům,

v křesťanském světě, které namísto víry v jednoho Boha a Ježíše Krista, uctívají satanské náboženské

rituály (v podobě zmíněného bezdůvodného zahalování tváře a přijímání vakcín do těla, namísto

přijímání těla Páně) a které sdružují občany věřící v extrémní nebezpečnost a toxicitu vybraných virů a

bakterií.

Protestantská církev Svaté korony odmítá náboženské modlářské praktiky spočívající v uctívání

virů či bakterií, namísto víry v jednoho Boha a provádění po staletí uznávané běžné křesťanské

liturgie; Protestantská církev Svaté korony se tedy silně hlásí ke křesťanství a odmítá jakýkoliv odklon

od něho.

III.

Církev je součástí protestantského směru křesťanství, vychází z učení mistra Jana Husa, zejména jeho

boje za pravdu i z učení jeho pokračovatelů například Jana Želivského a všeobecně z husitských tradic

českého národa. Z jednotlivých frakcí husitství se církev hlásí k radikálnímu, táborskému směru. Dále

se církev hlásí k učení Martina Luthera, Jana Viklefa, Jana Kalvína, Ulricha Zwingli, Jeana Farela, J.

Lefébvra, J. Knoxe, Menno Simonse, Thomase Müntzera a celé evropské protestantské reformace,

souběžně se též ztotožňuje pozdějšími náboženskými probuzeneckými hnutími v USA (metodisté,

baptisté, letniční hnutí atp…), Církev si váží i katolické a pravoslavné tradice, byť odmítá současné

představitele těchto církví.

IV.

Církev uznává tradiční evropské křesťanské hodnoty a tradiční morálku založenou

na Desateru Božích přikázání, hlásá však také svobodu a odpovědnost každého jednotliv-

ce, především to že každý člověk má svobodnou vůli a sám nese následky svého jednání, a

že před Bohem je za svůj život zodpovědný každý sám za sebe.

Z Desatera Božích přikázání považujeme za nutné v této době aktuálně zdůraznit přikázá-

ní Nezabiješ! – dosl.hebr. Nebudeš vraždit (Bible, Ex, 20, 13, Dt 5,17 ) Toto vykládáme jako

zákaz zabít – zavraždit druhou osobu s výjimkou zabití v sebeobraně, dále zákaz zabít své

dítě (přerušení těhotenství)1

– A v lehčí formě i poškození zdraví dětí2

, ale i zákaz zabít sebe.

1

S výjimkou toho, pokud by setrvávání v rizikovém těhotenství ohrožovalo život matky, nebo pokud by dítě bylo po-

stižené. Individuálně lze přihlédnout též k ženám s etickým problémem při nechtěném otěhotnění v důsledku znásilnění, nebo

při nechtěném otěhotnění nezletilých dívek v důsledku incestu, což v obou případech je zároveň i trestný čin.

2

Při poškození zdraví dítěte nežádoucími účinky experimentální“vakcíny“ nebo ještě před jejím podáním, může toto být i navíc

podnětem neposlušnosti dítěte – pokud je v pubertálním věku a pokud dokáže vůči rodičům projevit z tohoto důvodu odpor – což je

postavení dítěte vůči rodičům = což může být podnětem narušení i přikázání: Cti otce svého a matku svou (Ex 20,12; Dt.5,16; Ef.6,1-3)

a zároveň porušení Biblického příkazu pro rodiče aby nedráždili své děti ke hněvu, ale vychovávali je v kázni a napomenutích našeho

Pána (Ef 6, 4) = rozpad rodinných vztahů tedy tj. rozpadu Instituce manželství a rodiny kterou dal Hospodin Bůh jako dar lidem již při

Stvoření člověka v šestý den (Gn 1,27-28; 2,23-24)

Tak jako jiné křesťanské církve, pokládáme sebevraždu za smrtelný hřích3

. Z lidského hlediska méně těžkým hříchem4

je i sebe poškozování, z tohoto důvodu jsme mezi základní články

víry zařadili články 10.: „člen církve nesmí být očkovaný proti koronaviru, stejně jako nesmí

nechat očkovat své děti“ a 11.: „člen církve si odmítá zakrývat tvář na veřejnosti, ať už rouškou, respirátorem, šátkem či čímkoliv jiným“. Ve skutečnosti jde jen o výklad přikázání Nezabiješ! společného všem křesťanům, i když jiné křesťanské církve toto často porušují. Protestantská církev Svaté korony však v otázkách tohoto přikázání odmítá dělat jakékoliv kompromisy. Zákaz sebe poškozování a poškozování zdraví svých dětí znamená, že věřící nesmí

poškodit své zdraví (či zdraví svého dítěte) experimentální chemickou cizorodou látkou, o

které není známo, zda obsahuje grafen, či jiné látky ohrožující zdraví a život. Ze stejného důvodu je hříchem brát drogy. Církev nedoporučuje očkování proti rakovině děložního čípku,

protože také mívá vedlejší účinky a proti chřipce, protože je považuje za zbytečné, to znamená, že jeho vedlejší účinky, byť jsou vzácné, mohou překonávat přínosy, a tedy se může

jednat o sebe poškozování. Očkování těmito vakcínami však nepovažujeme za hřích, protože

není jisté, jestli se jedná o sebe poškozování či nikoliv. Církev naproti tomu neodmítá oč-

kování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původ-

cem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti

spalničkám, zarděnkám a příušnicím, tuberkulóze či klíšťové encefalitidě, protože u těchto

očkování pravděpodobně přínosy převažují nad zdravotními riziky, a tedy se nejedná o sebe-

poškozování, resp. poškozování zdraví svých dětí, a tedy hřích proti přikázání Nezabiješ! Ze

stejného důvodu – zákaz sebepoškozování- považujeme za hřích nosit respirátory, protože

nedostatek kyslíku znamená poškození zdraví a u dětí ohrožení vývoje jejich imunity.

Pevně věříme, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, tj. dokonalého (Gen 1, 26), principi-

álně není nutné lidské tělo a jeho imunitu „vylepšovat“; nicméně s přihlédnutím ke ztrátě ne-

smrtelnosti a části schopností původního dokonalého člověka po prvotním hříchu Adama a

Evy (utrpení, nemoc a smrt) se lékařská věda již po tisíciletí snaží hledat cesty k posílení

ztracených schopností – tedy i imunitní odpovědi organizmu na vnější útoky různých

infekčních nemocí.

Pokud by to Bůh skutečně chtěl, stvořil by člověka, jenž se rodí s respirátorem coby pevnou

součástí své tváře. Protestantská církev Svaté korony má ale za to, že Bůh obdařil člověka

vzácným, až skoro zázračným imunitním systémem, jehož rovnováhu nemají narušovat zásahy do organismu, které nevedou prokazatelně k záchraně jeho života, tedy pro člověka

daru největšího.

Ve světle výzvy Stvořitele prvním lidem “Ploďte, množte se, naplňte Zemi a podmaňte si ji”

(Gen 1, 28) máme právo zkoumat zákonitosti stvoření a využívat je k dobrému v souladu s

Božím řádem. Nezodpovědné experimentování se samotnou genetickou podstatou lidství

bez řádných dlouhodobých výzkumů opřených o spolehlivá data, a při naprosté neznalosti

fatálních – neboť nevratných – možných důsledků pro celý lidský rod, však nepovažujeme

současnou vakcinační mašinérii za moudré plnění Boží výzvy k “podmanění země”, nýbrž takovéto „vylepšení“ chápeme naopak jako nebezpečné maření Božího díla – poškozování

těla, a tedy (smrtelný) hřích.

Církev uznává evoluční teorii, kterou však vykládá podle teorie inteligentního designu. Bůh

postupně, v průběhu milionů let vyšlechtil (stvořil) živočišné druhy včetně člověka, který je

pánem tvorstva a vrcholem evoluce. Jakékoliv umělé zásahy do genofondu člověka proto

může provádět jen Bůh, lidé, kteří se o to pokouší se pokouší stavět se na úroveň Boha, což

je nejen hříchem, ale dokonce satanskou vzpourou proti Bohu.

3

…“Každý kdo se dopouští hříchu jedná i proti zákonu Božímu,neboť hřích je (dosl. ř.) bezzákonnost“ Hína tás harmatías. Viz 1.Jan

3,4; jedná se tedy dlohotrvající vědomé setrvávání v odboji proti Bohu . Který hřích tedy vede k smrti? Ten který není Bohu vyznán,

srov: s 1. Jan 1,9 : …“ Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé

nepravosti“ V případě sebevraždy již není možno hřích vyznat a požádat Boha o odpuštění.

4

Jelikož Ježíš Kristus zemřel za hřích celého světa, každý hřích byl zaplacen jeho prolitou nevinnou krví, takže z Božího pohledu-tj. z

pohledu Bible, vůči Ježíši Kristu jsou všechny hříchy stejně závažné, za které bychom měli zaplatit smrtí, to však za nás podstoupil Pán

Ježíš, z lidského pohledu se hřích liší jen jeho důsledky.

I když je církev založena, nehledě na dodržování celého Božího přikázání Ex 20,1-17,

Dt.5,6-21, zejména na přikázání Nezabiješ! – v původním hebr. Biblickém textu doslova –

Nebudeš vraždit – Nezavraždíš což naznačuje úmysl připravované úkladné vraždy, na

rozdíl od zabití například v boji, kde hebr. textech Bible je použit jiný výraz, plně uznává

právo na sebeobranu, a tedy i právo držet a nosit zbraň, též z důvodu, že obrana sebe i

svých bližních je právem i povinností věřících, sebeobrana, obrana členů rodiny či přátel a

obrana vlasti pak není v rozporu v původním významu použitého slovesa „nebudeš vraždit“.

U členů církve, kteří jsou příslušníky ozbrojených sborů a ozbrojených sil, uznáváme i to, že

použití zbraně v rámci plnění služebních povinností není hříchem. Zásadně však s ohledem

na přikázání Nezabiješ – dosl. Nebudeš Vraždit!!! odmítáme útočnou válku a požadujeme

neutralitu České republiky a použití ozbrojených sil jen v případě, že by Česká republika byla

napadena.

Dále je podle naší církve smrtelným hříchem porušení přikázání Desatera: V jednoho

Boha věřiti budeš. Bible je definuje slovy: “Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách

pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu sloužit.“ (Bible, Ex, 20, 4 a 5).

Toto se týká nejen klasického modlo služebnictví, ale vzhledem k současnému vědeckému a

technickému pokroku také zbožštění peněz, všech materiálních věcí, jevů a zážitků, včetně

virů a bakterií. Proto odmítáme „uctívání“ koronaviru a z tohoto vychází články 1, 2, 3, 6, 7, 8,

9, 14 a 15 základních článků naší víry.

Článek 13. naší víry rovněž vychází z prvního přikázání Nebudeš mít jiného boha mimo mne

(Bible, Ex., 20, 3) Naše církev hlásá ekumenismus na základě učení Bible5 přátelství a

spolupráci mezi jednotlivými křesťanskými církvemi Odmítáme však satanismus, vyznávaný

globálními elitami. Stejně jako Satan se na úsvitu věků vzbouřil proti Bohu, tak jeho dnešní

následovníci – globální elity – se vzbouřily proti Bohu, lidstvu i přírodě NÁSILNÝMI zásahy do

genetické informace v lidské DNA, jež kodifikuje geniální myšlenku Boží lásky v jedinečné a

neopakovatelné formaci každé lidské bytosti. Satanské globalistické elity nyní využívají

genového inženýrství k manipulacím s genetickým materiálem virů za účelem zvýšení jejich

virulence a nebezpečnosti pro zdraví a životy lidí (viz vědecké důkazy o původu koronaviru),

aby následně mohly racionalizovat a ospravedlnit vývoj tzv. vakcín nové generace za-

ložených na principu m-RNA. Tyto toxické směsi (vakcíny) modifikované m-RNA a dalších

nebezpečných komponent jsou pak pod záminkou filantropické záchrany životů “propašovány” – jako vlk v rouše beránčím – do lidských buněk, v nichž mohou – kromě jiných negativních vedlejších účinků včetně smrti očkovaného jedince – proniknout až do jádra, a tak

změnit lidský genom – právě onu výše zmíněnou unikátní identitu člověka. Tento rafinovaný

vražedný proces je výmluvnou ilustrací základního axiomu: PÁN BŮH TVOŘÍ – SATAN

BOŘÍ.

Ve víře v „korona-dobro“ a v posvátnou moc covidu, coby „vyvolenému“ přírodnímu organis-

mu, vybranému ze strany globální světské moci, spatřuje Protestantská církev Svaté korony

po staletí nevídané páchání zla na Zemi a službu Satanovi.

Naše církev pevně věří, že od úsvitu věků probíhá boj mezi dobrem a zlem nazývaný také.

Velký Spor věků, mezi Bohem a satanem, a tento boj stále trvá (Zj. 12,7). Globální elity, které hlásají depopulaci a změnu genetického materiálu lidstva, jsou služebníci satana, zatímco

naše církev vznikla proto, aby její vyznavači sloužili Bohu (Mi. 6,6-8). Je nutno si uvědomit,

že tento boj probíhá také uvnitř každého člověka, a každý věřící naší církve by měl žít v

souladu s Božím zákonem a konat dobré skutky.

K. čl. 15. – Co se týče zákazu šíření apokalyptických proroctví, substantivum Apokalypso není synonymum pro

slovo katastrofa, jak si to mnozí v dnešní době mylně vykládají, ale Apokalypsa znamená v původním významu

slovo Zjeveni-Odhalení, tedy odhalení toho co bylo před námi dlouho skryto a tak co se zákazu apokalyptických

5

Bible dokáže totiž sama sebe vykládat – tj. Ježíšova zásada výkladu (Mat. 22,29; Mk 12,24) a také křesťanů z Beroje- Berienských( Sk 17,11); která byla vynesena na světlo v době Reformace viz Biblická protestantská reformační zásada

Sola Scriptura https://cs.wikipedia.org/wiki/Sola_scriptura

proroctví týče, nejde totiž o zákaz šíření apokalyptických proroctví jako takových, tedy a-priori, ale o zákaz šíření

Apokalyptických proroctví nebiblického původu, nebo ačkoliv pocházejí z Bible, pak jejich falešného nebiblického

výkladu, neb např. kniha Z j. Jana v ř j. NZ zv. Apokalypsis Ioannnoy znamená Odhalení Janovi ( v Polštině

Objawenie, v Aj. Revelation) a je plnohodnotnou součástí Nového Zákona i vyvrcholením celého Biblického

kánónu a Biblické naděje věčného života věřícího člověka a všech lidí spoléhajících se na záchrannou a

přetvořující moc Boží, jak v životě jednotlivce, tak i v životě lidstva a v posledním věku je jako dobrou střelkou

kompasu k orientaci pro správné rozhodování se pro Boha i dnes v této době, neb právě i pro tuto dobu

ovlivňovanou snahy globalistů o nastolení nového světového řádu (NWO), třeba i pomocí očkování m-

RNA + Vektorovými vakcínami a má lidem v dnešní době právě co říci nejen k tomuto tématu a k těmto

událostem, neboť svět je hluboce ponořen do lži a neví si již téměř s ničím rady ale je k blízké naději

vysvobození od útlaku mocnými, od nemocí a od smrti, skrze 2. příchod Ježíše Krista (viz Mat. 24, 27. 29-

31, srov. I. Tes. 4,13-18, Zj. 21,1-4).

V.

Zbylé články naší víry (4, 5, 12 a 16 ) vycházejí ze svobody jednotlivce, která má opět

svůj základ v Bibli. Bůh nechává lidi jednat, jak sami uznají za vhodné, neboť jim velkory-

se daroval svobodnou vůli, avšak oni porušením Božích zákonů (“dopravních značek na

silnicích života”) sami vyvolávají – dle zákona akce a reakce – nežádoucí důsledky svých špatných rozhodnutí, a tím si způsobují nežádoucí utrpení. Tzv. trest

Boží je pouze zákonitou konsekvencí odmítnutí respektovat moudrý řád, který Stvořitel vložil do svého díla – materiálního i duchovního, do přírody i do morálky.

Lidský pozorovatel jednání jiného člověka neví, jak Bůh chování dotyčného posoudí, neboť

On vidí do ledví srdce a hodnotí nejen vnější slova a činy, nýbrž i skryté motivace a pohnutky

k nim, Avšak každý, kdo zná Boží řád a řídí se jím, má jistotu, že jedná správně. Kdo Boží

řád bez vlastní viny nezná, jedná správně, pokud se řídí citlivým hlasem svého svědomí –

které Bůh daroval jako vnitřní kompas každému člověku. Nicméně je nutné připomenout,

že o tento nástroj se musí pečovat. Trvalé umlčování hlasu svědomí způsobuje jeho

dysfunkci a je podobné ignorování varovného signálu strojvůdci, které může vést ke

katastrofě.

Svoboda a osobní zodpovědnost každého jednotlivce je tedy plně v souladu s křesťanstvím, a nic na tom nemění ani skutečnost, že v určitých (historických) poměrech nejen

sekulární autority, ale také někteří představitelé církve disponující zčásti i světskou mocí,

tento Boží dar svobody nerespektovali. Dopouštěli se tak vážného hříchu znásilňování těch,

jimž měli s pokorou a láskou sloužit – podle vůle Božího Syna Ježíše Krista, zakladatele jediné Církve na společenství prvních 12 apoštolů. Ti, kdo se proti svému poslání sloužit

Pravdě při respektování lidské svobody provinili, za tento těžký hřích nesli a (po)nesou odpovědnost (sv. Terezie od Ježíše z Lysieux vyslovila strašnou větu, že “peklo je dlážděno leb-

kami kněží”). Proto naše nově zakládané církev jako právní subjekt pokládá osobní svobodu

za nejvyšší hodnotu a odmítá její omezování církevními i světskými autoritami. V souladu se

sv. Augustinem považujeme za veliké zlo a smrtelný hřích snažit se přivést někoho k víře

násilím či donucením. Rozhodnutí víry musí učinit každý naprosto dobrovolně. Požadujeme

náboženskou svobodu pro všechny lidi, pro věřící i nevěřící. Protestantská církev Svaté korony považuje náboženskou toleranci i vůči nekřesťanským, ale také vůči novým korona-

náboženským proudům za vysokou hodnotu, proto respektujeme i Svědky Covidovy, byť s

jejich vírou nesouhlasíme.

Řídíme se heslem Francoise Maria Voltaire: „Nesouhlasím s tím co říkáte, ale budu bojovat za

Vaše právo to říkat“.

VI.

Článek 16, kterými se naše církev liší od jiných křesťanských církví, je odůvodněn tím, že

netvrdíme, že máme monopol na pravdu. Tu nemají ani ostatní církve, ale ty to o sobě tvrdí, zatímco

my jasně říkáme pravý opak. Je pro nás nepřijatelné například katolické dogma o neomylnosti papeže.

Právě tvrzením o neomylnosti papež dokazuje, že se mýlí, a rouhá se Bohu, který jediný je neomylný.

Podobné rouhání proti Bohu je víra v neomylnost moderní vědy a medicíny. I když naše církve

v žádném případě neodmítá moderní medicínu a podporuje vědecké poznání, nahlíží na všechny jejich

poznatky kriticky, jak bylo uvedeno výše a odmítá tvrzení, že něco je absolutní pravda, že něco je

nezvratně dokázáno apod. Naopak veškeré poznání, dokonce i přírodní zákony je nutné podrobit

dalšímu zkoumání. Stejně tak netvrdíme, tak jako jiné církve, že spása je možná jen prostřednictvím

naší církve. Hlásáme, že spasen může být každý, kdo žije podle křesťanských zásad díky přijetí Boží

milosti dříve již přijaté a stále přijímané vírou dle zásady Sola Gratia 6

,Sola Fide7

koná dobré skutky

které mu Bůh připravil pro dobro společnosti, i když není členem naší církve, a dokonce i když nevěří

v Boha ; přitom je zde třeba si uvědomit, že Duch svatý působí na všechny lidi, at ́věřící či nevěřící,

takže pokud někdo žije dle křesťanských zásad nevědomě, není to jeho zásluha ale je to zásluha Ducha

Svatého a děje se to též z milosti Boží – viz zmíněná Sola Gratia. Tudíž může být spasen a-priori,

pokud neměl možnost prostřednictvím Bible a osobní zkušenosti možnost se s Bohem setkat, poznat

Boha a přijmout jej do svého života . To že i nevěřící může být spasen vychází z toho, že pokud by

platil opačný předpoklad, tedy že víra v Boha, a tím spíše víra v učení určité církve, je nezbytným

prostředkem ke spáse, pak by byli odsouzeni k věčnému zatracení:

a) děti, které zemřely nepokřtěné, nebo pokřtěné, ale ve věku, kdy víru ještě nemohou chápat Ty jsou

však posvěcovány životem rodičů alespoň pokud jeden z nich důvěřuje J. Kristu srov. 1.Kor. 7,12-14

zejm. v.14.

b) historicky všichni lidé, kteří se narodili před narozením Ježíše Krista, to však neplatí pokud se

nechali vést Duchem sv., který probouzel a napomínal jejich svědomí, což platí i pro lidi z jiných

kontinentů a kultur, stejně tak to neplatí ani u Židů, žijících ještě před narozením Ježíše Krista, kteří

díky praktikovanému obětního systému, kdy za jejich hřích zástupně umíral nevinný beránek bez vady,

vyhlíželi ve víře lepšího Božího Beránka – totiž pravého Mesiáše – který k nám v Ježíši Kristu přišel

což znamená že zásada Sola Gratia je již dávno obsažena i ve starém zákoně ještě před Kristovým

narozením na tomto světě (Žid 1,8-6; Ex 15,17.; 25,8; 36,1.; Lv.).

c) všichni lidé z mimoevropských zemí, nebo i z křesťanských zemí, které vyrůstali v ateistické

rodině, kteří se ve svém životě blíže nesetkali ani nemohli blíže setkat s učením křesťanství, a proto

mu neuvěřili, nebo i lidé kteří se seznámili s vírou prostřednictvím špatného, hříšného kněze, a proto

neuvěřili (Sola Gratia).

Protože pevně věříme v Boží spravedlnost a milosrdenství, nevěříme že Bůh rozhodl, aby tito

lidé, tedy dohromady velká většina lidí, kteří za celou historii žili na světě, byli odsouzeni být na

věčnost v pekle, i když mnozí z nich žili, byť i nevědomě z moci Ducha Svatého, a proto konali dobré

skutky, které jim Bůh připravil (Ef 2,8-10). Proto věříme že Bůh může spasit všechny lidi bez ohledu

na jejich víru – přesněji vyjádřeno s ohledem na jejich individuální stav tj. poznání Boha, pokud zatím

neměli příležitost v dnešní době poznat Ježíše Krista – a žijí dosud byť i nevědomě z Ducha Svatého a

proto konají dobro a žijí a chovají se byť i nevědomě a alespoň částečně podle Božího zákona (Jk. 2,

14-20).

Spasen však nikdy nemůže být ten, kdo se vědomě přidal ke vzpouře satana proti Bohu. To jsou jak

vědomí služebníci satana, globální elity, které provádějí satanské rituály, často spojené s pohlavním

zneužíváním dětí, tak vědomí nebo nevědomí služebníci těchto globálních elit,8

kteří provádějí a

podporují globální agendu směřující k nastolení Nového světového řádu, třeba jen tím že nutí ostatní

lidi k sebepoškozování- očkování mRNA vakcínami viz. Zj. 9,21, 18,23; 21,8 a 22,15 – srov. S

překladem Bible Kralické, a Českého studijního překladu Bible, kde verše ve Zj 9,21 a 18,23 jsou

překladem daleko blíže k původnímu významu a mimo jiné všude kde v těchto verších, kde jsou v

Ekumenické Bibli použity výrazy zaklínači, čarodějové, nebo čarovné (nápoje) je v původním řeckém

textu použit výraz Farmakon,Farmakios, Farmakos, Farmakeia, a je zajímavé že obzvláště (kromě

již jen jednoho výskytu v l. Galatským 5,20) je tento výraz použit v souvislostech posledních událostí

dějin před 2. příchodem J. Krista – což je o důvod více (tj. náboženský- věroučný důvod), proč

6

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sola_gratia Sola Gratia -pouze milostí: ..“8.Milostí tedy jste spaseni skrze víru.9 Spasení není z vás, jeto

Boží dar; není z vašich, skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10 jsme přece jeho dílo,v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali

dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ Ef. 2, 8 -10

7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sola_fide Sola Fide- pouze vírou Jk 2, 23 …“ Uvěřil Abraham Bohu a bylo mu to počítáno

za spravedlnost a byl nazván přítelem Božím…“ srov. S kapitolou víry Žid 11,1-3. 8-17. nejlépe však s celou kapitolou díky

opakujícímu se principu i u ostatních svědků víry v kapitole uvedených.

8 Boží soud hrozí všem viz Řím. 1,18-32; 2,1-16;

očkování m-RNA vakcínami ale i očkování vakcínami vektorovými (které vlastně vakcínami v

pravém slova smyslu nejsou) ODMÍTNOUT, srov. také se Zj 14,6-7.

V jiných částech Nového Zákona kromě Ga 5,20 výskyt slova farmakeia nenajdete. Naopak, kde se

chce říci že jde pouze a hlavně jen o kouzelnictví, čarodějnictví,bez míchání otrávených omamných

nápojů – roztoků dnes léků, je v ostatních částech Písma – NZ použit řecký výraz mágos, magía…

K vědeckému poznání přistupuje Protestantská církev Svaté korony v souladu s principy vědy

definovanými v díle Karla Raimunda Poppera, podle kterého pravdivost vědecké teorie nelze

dokazovat, ale jen empiricky testovat. Základem vědeckého poznání tedy není verifikace (potvrzení),

ale falsifikace. Pouze ta teorie, kterou je možné podrobit falsifikaci, tedy vystavit ji možnosti

vyvrácení, je vědecká, tím větší hodnotu má pro vědu. Netřeba hromadit důkazy, které teorii potvrzují;

spíše hlídat to, co by ji mohlo vyvrátit. Konečnou, definitivní jistotu naší přesné znalosti pravdy

nemůžeme mít nikdy, k pravdě se můžeme pouze přibližovat neustálým vylučováním falsifikovaných

teorií, hovoříme o evoluci vědy. K evoluci, vývoji vědy, dochází právě díky falzifikaci: tím, že něco

popřeme, získáváme nový prostor pro otevření dalších, nových otázek. Požadujeme, aby tímto

způsobem byly zkoumány veškeré nové vědecké teorie, a především zásadně odmítáme, aby do

vědeckého poznání zasahovala politika.

VII.

Posláním Protestantské církve Svaté korony je především sdružovat věřící a organizovat

náboženskou a misijní činnost. Církev se skládá ze společenství J. Krista a členů církve9

, kněží, a

funkcionářů: rytířů, velekněží, biskupů a arcibiskupa (dále jen biskupové). Rozdíly jsou však jen

ohledně fungování a vnitřního uspořádání církve, protože někdo musí organizovat církevní život, vést

bohoslužby apod. Jinak mezi knězem, Rytířem Sv. Korony, veleknězem respektive biskupem,

arcibiskupem a laikem není před Bohem žádný rozdíl jelikož církev přijímá učení o tzv.

všeobecném kněžství všech věřících v Krista viz I. Pt. 2, 9-10 ; dále např. Jk. 5, 16) Biskup a

arcibiskup jsou volené funkce, mají jen pravomoci v organizaci církve, nikoliv zvláštní vysvěcení,

nebo že by se lišili před Bohem od řadového věřícího. Každý věřící může osobně komunikovat s

Bohem a Ježíšem Kristem. Může, ale nemusí, přitom využít pomoc a zprostředkování přímluvných

modliteb kazatele. Odmítáme používání zdobených oltářů i vnějších odznaků kněžského důstojenství.

V souladu s tradicí táborských husitů, kazatel (ať už je to kněz, rytíř, velekněz, biskup, arcibiskup) – je

i při bohoslužbě oblečen v civilním oděvu jako ostatní věřící. Kněžími, tzv. Rytíři Sv. Korony,

Veleknězi, i biskupy mohou být muži i ženy bez rozdílu ; každý věřící, který bude chtít stát se knězem

(kněžkou) dostane potvrzení o vysvěcení, pro zkvalitnění této služby pro ostatní věřící, je

doporučeno vést soukromý duchovní život s J. Kristem, kněžím, Rytířům sv. Korony, veleknězům a

biskupům je pak doporučeno i aktivně ve vlastním zájmu se dovzdělávat ve Slově Božím, jak doma

soukromě tak i ve shromážděních naší církve, včetně i rozvíjením znalosti původních jazyků Bible a

další teologii s ním související aby byli schopni učit (1.Tim 3,2), například i prostřednictvím studia na

některé ze dvou protestantských fakult, na ETF nebo HTF UK, či na vlastním teologickém semináři,

pokud bude naší církví založen, dále pak je doporučen vhodný životní styl (dle 1.Tim. 3,1-13).

Stejně tak je pro nás nepřijatelné, aby svátost Božího těla přijímali kněží, Rytíři Sv. Korony,

biskupové a laikové odlišným způsobem, protože to je v zásadním rozporu s rovností před Bohem.

Důrazně se ovšem ohrazujeme vůči přijímání Božího těla prostřednictvím rituálů založených na

vpichování cizorodých látek do těla věřících, nebo dokonce jejich dětí; rituály soudobých korona-

náboženských proudů považujeme výraz satanských praktik, které jsou v hrubém rozporu s pojetím

Boha a Božího syna Ježíše Krista. (Pozn. Arcibiskup Carlo Mario Vigano bývalý Nuncius katol.

Církve v USA tyto rituály nazývá satanským antikřtem)

Na svátost Božího těla pohlížíme tak, že Ježíš Kristus není fyzicky přítomen ve chlebu a víně, tedy že

chléb a víno se při bohoslužbě nemění na Kristovo tělo a krev ale je jen připomínkou Božího těla a

poslední večeře viz:…“ toto čiňte na mou památku“ (Luk 22,17-20; I. Kor. 11, 23-34 zejm. v. 23-25)

obnovou smlouvy s Bohem ve křtu ( Jan 13,3-10) a přípravou na II. příchod J. Krista (I. Kor. 11, 23-34

zejm. v. 26)

9

“..Neboť kde jsou dva neb tři shromážděni ve jménu mém, tam já jsem uprostřed nich“ Mat. 18, 19-20

Církev odmítá hierarchickou strukturu a zprostředkovatelskou úlohu kněžství, neboť věříme v princip

univerzálního kněžství- tj. učení o všeobecném kněžství věřících křesťanů (viz výše), které poskytuje

všem věřícím přímý přístup k Bohu. Kázat Boží slovo mohou nejen kazatelé, ale i všichni zletilí

věřící, muži i ženy, kteří se vzdělávají ve svém duchovním obdarování – tzv. laičtí kazatelé Stejně tak

může každý věřící provádět křest. Náboženské obřady provádějí kazatelé, kazatel může být kterýkoliv

člen církve starší 18ti let, nezáleží jestli se jedná o kněze, Rytíře Svaté Korony, Velekněze Svaté

Korony, biskupa nebo arcibiskupa. Kazatel vždy provádí náboženský obřad za přímé aktivní účasti

věřících. Bohoslužba zpravidla probíhá tak, že kazatel, který vede bohoslužbu, přečte uvedený

Biblický text na který následuje kázání, podrobněji viz níže v čl. VIII.

VIII.

Církev neprovádí křest nemluvňat i malých dětí poněvadž jednak jsou posvěcovány životem alespoň

jednoho z rodičů který je věřící v Krista (1.Kor. 7,12-14 zejm. v.14), a za druhé, což je nutné

zdůraznit, zastáváme názor, že svátost křtu je právoplatná, jen když pokřtěný dokáže chápat její smysl,

což je s ohledem na rozumovou vyspělost dítěte zhruba v deseti až dvanácti letech. Křest není ani

jediný ani nejdůležitější prostředek spásy, spása záleží jen na Milosti Boží,

10 skutcích vyplývajících z

přijaté Milosti Boží, které jim Bůh připravil, které člověk za svého života koná. Křest je vyjádřením

pravosti a neoblomnosti víry, je aktem vůle, potvrzením a rozhodnutím následovat Krista, čehož děti

nejsou schopny z důvodu nedostatečné rozumové vyspělosti. Křest je Božím darem dostupným pro

všechny křesťany bez ohledu na jejich denominační příslušnost. Vycházíme přitom z Bible (Lukáš

3,1–17, Marek 1,2–11 Jan 1,6–8) podle které byl Ježíš Kristus pokřtěn v dospělosti, a to nejméně ve

věku třicet let. Křest provádíme po vzoru raných křesťanů v řekách či jiných vodních plochách, tak že

se pokřtěný musí celý na okamžik potopit pod vodu. Pokud byl však člen církve dříve pokřtěn ve

jméno Otce, Syna i Ducha svatého (Mat 28,18-20) ponořením v jiné církvi, není třeba křest opakovat,

k jeho přijetí do církve stačí podání ruky; jeho opakování pouze doporučujeme v případě pokud mezi

tím došlo v jeho životě k odpadu od Boha. Od členů církve, kteří v souladu s článkem 16 základních

článků víry zůstanou zároveň členy své původní církve nevyžadujeme, aby se nechali znovu pokřtít,

rovněž jim to pouze doporučujeme a k přijetí do církve stačí podání ruky viz výše. Stejně

nepožadujeme křest po členech církve, kteří nevěří v Boha nebo mají o existenci Boha pochybnosti,

protože takový křest by byl neupřímný a tedy neplatný. V této souvislosti uvádíme, že všichni členové

církve by měli věřit v Boha a žít podle Božího zákona (viz článek 15 naší víry), avšak církev je

otevřená i pro ty, kteří hledají Boha, mají o Boží existenci pochybnosti, či věří v nadpřirozenou vyšší

sílu či v nesmrtelnost duše, ale nedokážou tyto otázky pochopit. Církev se snaží aby tito lidé postupně

nalezli cestu k Bohu. Proto tedy i nevěřící mohou být členy církve a zúčastnit se všech náboženských

obřadů.

Církev pořádá po vzoru táborských husitů náboženské obřady nikoliv v kostelích ale zejména pod

širým nebem, kromě vysluhování bohoslužby Památky večeře Páně v zimním období v zastřešených

objektech; náboženské obřady jsou zejména procesí a pochody, kázání a vyučování Božího slova-tj.

Bohoslužba Slova, Bohoslužba památky večeře Páně a křest. Bohoslužby mohou být konány i v

restauracích nebo jiných vhodných prostorech a také v domech a bytech věřících.

Bohoslužba Slova se zpravidla skládá ze 2 částí, kdy v té první se společně studuje připravená a

doma již prostudovaná část Bible na týden a to formou řízené diskuze na připravené otázky, kterou

vede určený učitel, následuje přestávka, po které následují různá oznámení a poté následují

Worshipy-písně a kázání Božího slova, které vysluhuje určený kazatel.

Bohoslužba Památky večeře Páně (PVP) je vysluhována na základě Biblických textů Jan 13,1-

17; Luk 22,17.19-20; Mk 14, 22-24; Mat 26,26-28; I. Kor. 11, 23-34, zpravidla včetně vzájemného

umývání nohou viz Jan 13,1-17, ke kterému nám dal příklad sám Ježíš Kristus jako výrazu vzájemné

pokory a úcty a služby jeden druhému i jako přípomínka a obnova křtu ponořením s poukázáním na II.

Kristův příchod (I. Kor. 11, 26). Pro symboly Ježíšova těla a jeho prolité krve, používáme chléb a

10 Dobré skutky jsou již jen důsledkem Boží milosti která se uskutečňuje v životě věřícího viz Sola Gratia sr. Ef. 2,8 -10

…“8.Milostí tedy jste spaseni skrze víru.9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich, skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. 10 jsme

přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sola_gratia

víno, vysluhování PVP předchází zpěvy písní a kázání Božího slova zpravidla tématicky na uvedené

texty viz výše, během umývání nohou jsou též zpívány Worshipy tj. Chvalo zpěvné písně a čtou se

předem vybrané Biblické texty. Bohoslužby PVP se vysluhují zpravidla 1x za měsíc nebo 1x za

čtvrtletí dle možností příslušné skupiny věřících.

Bohoslužbu Slova i bohoslužbu Památky večeře Páně (PVP) mohou věřící sloužit i sami doma,

pokud jsou současně přítomni alespoň dva lidé (“..Neboť kde jsou dva neb tři shromážděni ve jménu

mém, tam já jsem uprostřed nich“ Mat. 18, 19-20). Domácí bohoslužba probíhá tak, že nejprve jeden z

účastníků bohoslužby, který je vybrán jako kazatel, předčítá nahlas Bibli, nejlépe evangelia, následně

se účastníci bohoslužby společně pomodlí a budou v duchu vzpomínat na svoje hříchy a slibovat Bohu

i sami sobě že dále nebudou hřešit a nakonec účastníci bohoslužby budou jíst chleba a pít víno z

jednoho kalicha a vzpomínat na Ježíše Krista.

Náboženským obřadem je také pravidelné nedělní kázání, které probíhá on line. Kázání pronáší

arcibiskup nebo jím určený velekněz.

Bohoslužby probíhají zásadně v češtině, pokud do církve vstoupí cizinci nebo se církev rozšíří do

zahraničí, tak v jejich jazycích. Odmítáme hlásání Božího slova v latině, nebo jiném jazyce, kterému

věřící nerozumí.

Do doby než Protestantská církev Svaté korony získá zvláštní práva k uzavírání manželství podle

zákona o církvích, probíhají sňatky tak, že nejprve snoubenci uzavřou církevní sňatek (jakkoliv je

podle zákonů České republiky neplatný, ale je platný před Bohem) a následně, nejlépe stejný den, si

uzavření manželství zopakují před příslušným úřadem.

Základním právem i morální povinností každého člena církve je založit rodinu, mít děti a řádně je

vychovávat ve víře a zejména je chránit před poškozováním, respektive sebe poškozováním jejich

zdraví přijímáním cizorodých chemických látek do těla. Výjimkou je pouze situace, kdy je to nutné

pro záchranu života nebo zamezení poškození zdraví. Každý člen církve, který má děti, má základní

povinnost chránit jejich zdraví a zdravý tělesný a duševní vývoj, porušení této povinnosti je smrtelný

hřích.

Odmítáme celibát kněží jako instituci, která je proti přírodě a lidské přirozenosti a vede k tomu, že v

církvích, kde je celibát zaveden, se šíří homosexualita a pedofilie, což jsou smrtelné hříchy (viz 1.Tim

3, 2.4-5.12 ; Řím 1, 27)

Hlavou naší církve je Ježíš Kristus, vedení církve nejsou zástupci Boha na zemi, ale jejich funkce je

jen vést církev organizačně.

IX.

Plně se hlásíme k učení mistra Jana Husa o tom, že kněz (kazatel evangelia), který žije ve hříchu

není z Milosti Boží skutečným knězem (kazatelem evangelia), a náboženské obřady, které provádí,

jsou neplatné (s výjimkou křtů dospělých a mladistvých a s výjimkou sňatků) 11 Totéž je nutno

vztáhnout i na světskou vrchnost, v dnešním pojetí na politiky, úředníky, soudce, policisty apod.

zejména pokud se dopustili porušení těchto přikázání: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne, nezabiješ –

tj. nebudeš vraždit, nepokradeš, nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví a Nebudeš dychtit po

domě svého bližního a vůbec po ničem co patří tvému bližnímu…( Ex. 20,1-3.15-17 srv. Dt. 5,6-

10.17-21) a dále pokud při své politické nebo úřední funkci porušují ústavu ČR, trestní zákoník a

mezinárodní smlouvy o lidských právech. Současného papeže Františka, ale i vedoucí představitele

některých protestantských církví a patriarchy některých pravoslavných církví, kteří nejen že žijí ve

hříchu, ale dokonce nabádají věřící páchat hřích sebe poškozování, nepovažujeme za právoplatné

představitele církví, ale naopak za služebníky satana .

Plně se hlásíme ke čtyřem artikulům pražským z roku 1421, které vzhledem k současnému

společenskému vývoji vykládáme takto:

1. svobodné hlásání slova Božího každým knězem i laikem.

2. přijímání podobojí kněžími i laiky.

11 Sňatek je vždy platný bez ohledu na osobu oddávajícího kněze či zástupce státní moci při civilním sňatku, neboť je to

smlouva, kterou učinili s Bohem manželé už tím, že se před tím před Bohem již zasnoubili a sám Bůh, který je všudypřítomný, byl

toho svědkem, a oddávající uzavření manželství pouze formálně potvrzuje, proto i když je oddávající v hříchu, na vztah mezi

manželi navzájem a na jejich vztah k Bohu to nemá vliv. Podobně křest je smlouva křtěnců s Bohem, kteří se ke křtu rozhodli z víry

v Boha, a protože naše víra vychází z přímého bezprostředního vztahu člověka k Bohu, nemá skutečnost, že kněz žije v hříchu, žádný

vliv na platnost křtu.

3. žádná církev nemá vlastnit majetek kromě kostelů či jiných objektů sloužících k provádění

bohoslužeb, bytů sloužících k ubytování kněží a peněz na jejich výplaty a další činnost církve.

Jsme pro důslednou odluku církve od státu.

4. trestání smrtelných hříchů i všech ostatních zločinů bez rozdílu stavu, společenského

postavení, národnosti, občanství a majetku.

Hlásíme se k učení Jana Želivského, podle kterého právě český národ byl předurčen Bohem k tomu,

aby přinesl duchovní osvícení celému světu. Tím nahrazuje roli dříve vyvoleného židovského národa,

který tím že odvrhl, a dokonce ukřižoval Ježíše Krista, přišel o svoji vyvolenost (lidé ze všech národů

mohou dnes zvěstovat Krista).

X.

Člen církve nemá žádné povinnosti, kromě dodržování 16 článků víry, funkcionář má přednost i

povinnost, tedy je poslán zejména šířit víru mezi ostatními lidmi (Mat.28,18-20). Člen církve nesmí

vyvolávat v církvi spory a pomlouvat jiné členy církve, trestem je exkomunikace (vyloučení z církve).

Církev slaví křesťanské svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce, státní svátky jako je Den upálení

Mistra Jana Husa, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje i další svátky jako den první pražské

defenestrace, což je 30. července, výročí husitských bitev, například bitvy na Vítkově , což je 14.

července a také svátek Svaté Korony, což je 14. května. Členem církve se může stát každý občan ČR i

cizinec, který se veřejně, alespoň před třemi lidmi prohlásí za vyznavače církve, jeho růst víry je

dobrovolný, přihlásí se ve facebookové skupině nebo pošle přihlášku písemně či emailem.

Základem víry Protestantské církve Svaté korony je 16 článků víry.